* – Bělina & Partners

E-mail jako důkaz právního jednání

E-mailová komunikace je již řadu let běžně využívána nejen pro různá sdělení neformálního charakteru, ale také jako prostředek právního jednání. Český právní řád možnost právně jednat elektronickými prostředky výslovně připouští, přičemž e-mail může za splnění zákonných podmínek sloužit jako důkaz o existenci a obsahu právního jednání.

Základní východisko představují ustanovení § 561 a § 562 občanského zákoníku. Právní jednání učiněné elektronickými prostředky zachovává písemnou formu, pokud umožňuje zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. E-mailová zpráva tyto požadavky zpravidla splňuje, neboť obsah právního jednání je zachycen v textové podobě a odesílatel je identifikovatelný alespoň prostřednictvím e-mailové adresy a souvisejících údajů.

Spornou otázkou zůstává požadavek podpisu, a to v závislosti na výkladu vztahu mezi § 561 a § 562 občanského zákoníku. Část odborné veřejnosti dovozuje, že v případě elektronického právního jednání není podpis nezbytný, zatímco soudní praxe dosud spíše vyžaduje připojení elektronického podpisu a zdůrazňuje, že písemné právní jednání předpokládá nejen písemnost, ale i podpis jednající osoby.

E-mail bez elektronického podpisu tak může být soudem posouzen jako nedostatečný. Na druhou stranu lze pozorovat, prozatím zejména u soudů nižších stupňů, jisté ustálení přístupu spočívajícího na rovnosti forem elektronického podpisu ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, tedy že k podepisování lze použít všechny úrovně elektronického podpisu, což znamená nejen zaručený anebo kvalifikovaný elektronický podpis, ale i elektronický podpis prostý, za který může sloužit i pouhé uvedení jména v textu e‑mailu nebo automatická patička.

Tato rovnost forem elektronického podpisu ale samozřejmě neplatí tam, kde je pro právní jednání předepsána zvláštní forma (ověřený podpis nebo veřejná listina) anebo kde zákon výslovně stanoví přísnější podmínky pro elektronický podpis (například jednání za stát ve smyslu § 5 zákona č. 297/2016 Sb.).

Z důkazního hlediska je e-mail považován za soukromou listinu v elektronické podobě. Ten, kdo se jeho obsahu před soudem dovolává, musí prokázat jeho pravost a správnost (§ 565 občanského zákoníku). Připojení elektronického podpisu má proto zásadní význam nejen pro samotnou platnost právního jednání, ale zejména pro rozložení důkazního břemene a pro hodnocení e-mailu jako důkazu v případném soudním sporu, neboť u podepsané písemnosti se předpokládá její pravost a správnost, zatímco pokud e‑mail podepsán není, domněnka pravosti a správnosti jeho obsahu nevzniká a důkazní situace je výrazně slabší (§ 566 občanského zákoníku). Protistraně často postačí rozporovat identitu odesílatele nebo autenticitu zprávy.

Je však třeba si uvědomit, že žádná domněnka pravosti se netýká samotného podpisu (s výjimkou ověřeného podpisu se pravost podpisu nepředpokládá). Je-li tedy pravost podpisu rozporována, musí ten, kdo se podpisu dovolává, prokázat jeho pravost. Nejvýznamnějším posílením e‑mailového důkazu je tak nejen připojení elektronického podpisu, ale také použití některé jeho vyšší formy, jako je zaručený elektronický podpis, nebo ještě lépe elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. Čím vyšší úroveň podpisu, tím silnější je důkaz jak o identitě jednající osoby, tak o integritě obsahu zprávy.

Důkazní hodnota e‑mailu se se samozřejmě vždy posuzuje individuálně s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, kdy za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Soudy zpravidla přihlížejí k celkovému kontextu komunikace a zavedené praxi mezi stranami. Významná je tak i návazná e-mailová komunikace nebo související chování účastníků, ze kterých plyne souhlas, reakce nebo plnění povinností podle obsahu zprávy. Významné mohou být i metadata e‑mailu (hlavička zprávy, čas odeslání a přijetí, použitý server apod.).

Lze shrnout, že e-mail může být důkazem o existenci právního jednání, avšak jeho důkazní síla závisí na konkrétních okolnostech. Jako důkaz bude nejsilnější tehdy, je‑li podpořen elektronickým podpisem a zapadá‑li do uceleného souboru dalších důkazů potvrzujících identitu jednající osoby, obsah právního jednání a vážnost projevené vůle.

Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o.

Naše služby se zaměřují mimo jiné též na oblast občanského a obchodního práva včetně smluv a jiných právních jednání, jakož i na zastupování klientů ve sporech, které mohou s touto oblastí souviset.

29. 4. 2026/by Kateřina Gottvaldová

*

Presumpce neviny a zásada in dubio pro reo

V demokratickém právním státě je nezbytné, aby se trestní řízení řídilo takovými zásadami, které budou chránit jednotlivce před libovůlí státu a tím naplňovat definici takového státu. V trestním řízení nejde o spor dvou zcela rovnocenných stran, jako je tomu v civilním řízení, jde o spor mezi jednotlivcem a státem. Právě proto jsou v trestním řízení nezbytné zásady presumpce neviny a in dubio pro reo, když právě tyto zajišťují, že nebude na obviněného hleděno automaticky jako na vinného.

Presumpce neviny

Presumpce neviny je zakotvena v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který zní: „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“ Tato zásada je promítnuta do trestního řádu, když je upravena v § 2 odst. 2 trestního řádu, který stanoví, že: „Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.“

Není-li tedy pravomocně rozhodnuto jinak, je nutno hledět na obviněného jako na nevinného. Z toho vyplývá, že obviněný nenese důkazní břemeno, které v plné výši nese stát, který je v trestním řízení zastupován státním zástupcem. Stát, resp. státní zástupce, musí soudu předložit takové důkazy, které bez důvodných pochybností dokazují, že se daný skutek stal, a že jej spáchal právě obviněný. Obviněný tedy není soudu povinen prokazovat svou nevinu.[1]

S důkazním břemenem na straně státu můžeme spojovat i další zásadu, kterou je zásada nemo tenetur se ipsum accusare (nikdo nesmí být nucen k sebeobviňování), na jejímž základě má obviněný právo mlčet a rozhodne-li se tak, nemůže mu to být přičítáno k tíži.

In dubio pro reo

Zásada in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch) pak vychází z výše popsané zásady presumpce neviny, tedy z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když je procesním následkem presumpce neviny. Tato zásada nastupuje v momentě, kdy jsou soudu předloženy veškeré důkazy obžaloby, a přesto v procesu existují důvodné pochybnosti o vině obviněného.

Trestní řízení se v České republice řídí primárně zásadou materiální pravdy, a tato souvisí s vyhledávací zásadou, což znamená, že mají orgány činné v trestním řízení povinnost zjistit skutkový stav tak, aby o něm neexistovalo důvodných pochybností. Budou-li takové pochybnosti přetrvávat, pak by měl soud rozhodnout ve prospěch obviněného, a tedy jej zprostit obžaloby. Tato zásada pak platí nejen pro soudy, ale i orgány činné v trestním řízení.[2]

Tato zásada však bude užita pouze v případě, že jsou pochybnosti o vině důvodné a jsou v podstatných skutečnostech, a to sice v takové míře, že by ve střetu s nimi nemohl výrok o vině obstát. Tyto pochybnosti především musí být neodstranitelné dalším dokazováním.[3]

Závěr

Jak zásada presumpce neviny, tak z ní vycházející zásada in dubio pro reo jsou zásadami, jež jsou pro trestní řízení v právním státě nezbytnou součástí a bez nichž by nebylo naplněno právo na spravedlivý proces.

[1]Nález, Ústavní soud, 06. 03. 2020, II. ÚS 2929/18.
[2]Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. § 2 odst. 5.
[3]Usnesení, Nejvyšší soud, 31. 05. 2017, 11 Tdo 291/2017.

9. 4. 2026/by Kateřina Gottvaldová

*

Dopadá nová právní úprava kybernetické bezpečnosti i na Vaši společnost?

Nová česká právní úprava kybernetické bezpečnosti implementuje požadavky stanovené na unijní úrovni směrnicí NIS 2, která byla přijata 14. prosince 2022. Samotný zákon o kybernetické bezpečnosti je účinný od 1. listopadu loňského roku. Již v průběhu přípravy tohoto zákona byla veřejnost s dopady nové právní úpravy postupně seznamována na stránkách Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Pokud jste tomuto tématu dosud nevěnovali patřičnou pozornost, doporučovali bychom Vám pro základní orientaci navštívit Portál NÚKIB, kde je k dispozici i praktická kalkulačka, pomocí které si můžete nezávazně ověřit, zda Vámi poskytované služby spadají mezi regulované služby podle kybernetického zákona a případně také do jakého režimu, tj. zda do režimu vyšších či nižších povinností. Kritéria pro určení regulovaných osob a kritéria pro stanovení příslušného režimu upravuje vyhláška o regulovaných službách.

Pro ohlášení regulované služby je zákonem stanovena lhůta 60 dnů. Většina organizací byla povinna ohlášení provést nejpozději do 31. 12. 2025 (60 dnů od účinnosti zákona o kybernetické bezpečnosti). Pokud mezi takové organizace patříte a dosud jste tak neučinili, dopouštíte se tím přestupku, za který Vám může být uložena pokuta až do výše 250 000 000 Kč, popřípadě až do 2% čistého celosvětového ročního obratu (podle toho, která z daných částek je vyšší). Nečekejte na uložení pokuty a ohlášení regulované služby proveďte co nejdříve.

Ohlášení regulované služby je prvotní povinností, na kterou pak navazují povinnosti další. Na základě ohlášení regulované služby NÚKIB vydává rozhodnutí o registraci. Od doručení tohoto rozhodnutí začne poskytovateli regulované služby plynout lhůta 30 dnů pro ohlášení kontaktních údajů osob, které jsou za danou organizaci oprávněny jednat a dalších údajů ohledně její vlastnické struktury, technických údajů týkajících se poskytované regulované služby, o jejím geografickém rozšíření a případném přeshraničním poskytování (tyto údaje je možné uvést již přímo v ohlášení regulované služby). Od doručení rozhodnutí o registraci musí poskytovatel regulované služby dále nejpozději do 1 roku začít plnit povinnost zavádět a provádět bezpečnostní opatření a hlásit kybernetické bezpečnostní incidenty. Podrobnosti týkající se obsahu a zavádění bezpečnostních opatření upravuje dle příslušné kategorie vyhláška o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností a vyhláška o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností.

Pokud si nevíte rady, zda se na Vás povinnosti vyplývající z výše uvedené regulace vztahují nebo jak máte tyto povinnosti dodržovat, rádi Vám s tím pomůžeme.

9. 2. 2026/by Kateřina Gottvaldová

*

Podíleli jsme se na novém Praktickém komentáři k Zákoníku práce

Advokáti naší kanceláře JUDr. Tomáš Bělina a JUDr. Lucie Matějka Řehořová, Ph.D. se podíleli na přípravě publikace Zákoník práce. Praktický komentář, 3. vydání, vydané nakladatelstvím Wolters Kluwer.

Nové vydání reaguje na aktuální změny v pracovním právu a patří mezi klíčové praktické zdroje pro odbornou veřejnost. Účast našich kolegů potvrzuje jejich dlouhodobou specializaci v oblasti pracovního práva.

20. 1. 2026/by Kateřina Gottvaldová

*

Sue Ryder Charity Cup potřetí

Fotbalový tým Bělina & Partners se i v tomto roce zúčastnil benefičního turnaje Sue Ryder Charity Cup. Opět jsme podpořili dobrou věc a tentokrát se probojovali až do čtvrtfinále. Finále máme nadosah a popereme se o něj příští rok.

Více

23. 9. 2025/by Kateřina Gottvaldová

*

Pracovněprávní úspěch u Nejvyššího soudu

Pětiletý boj s vítězným koncem! I tak by se dal popsat příběh naší klientky, která po návratu z roční pracovní neschopnosti čelila šikanóznímu a ponižujícímu zacházení ze strany zaměstnavatele. Jako obchodní ředitelce nákupního centra byla klientce přidělena nová „kancelář“ v dílně sdílené s údržbářem budovy, který měl být dle nové hierarchie společnosti jejím nadřízeným. Když se klientka proti takovému jednání ohradila, dostala výpověď z pracovního poměru pro závažné porušení povinností.

Nejvyšší soud vyhověl dovolání naší klientky a změnil rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla žaloba klientky o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítnuta tak, že výpověď z pracovního poměru daná klientce je neplatná. V návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu došlo mezi klientkou a žalovaným zaměstnavatelem k uzavření mimosoudní dohody, dle níž zaměstnavatel vyplatil klientce finanční kompenzaci mzdových nároků.

Více: Ženu po návratu z nemocenské šoupli do kumbálu a ponižovali. Když se ozvala, dostala padáka. Zastal se jí Nejvyšší soud – Novinky

5. 6. 2025/by Kateřina Gottvaldová

*

Mezinárodní konference IPG v Neapoli

V rámci členství v mezinárodní organizaci International Practice Group jsme se zúčastnili ve dnech 15.-18.5.2025, v zastoupení JUDr. Tomáše Běliny, mezinárodní konference IPG v Neapoli.

Past conferences (ipg-online.org)

5. 6. 2025/by Kateřina Gottvaldová

*

Rovné odměňování zaměstnanců – na co se připravit

Rovné odměňování dnes

Zaměstnavatel je dle stávající právní úpravy povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, a to i pokud jde o jejich odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty.¹⁾ Dle zákoníku práce přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty zákoník práce výslovně rozumí práci:

stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti,
konanou ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách,
při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce.

Zákoník práce dále konkrétně rozvádí, podle jakých hledisek je na místě posuzovat složitost, odpovědnost a namáhavost práce; pracovní podmínky; pracovní výkonnost a výsledky práce.²⁾ Dle aktuální judikatury Nejvyššího soudu se jedná o taxativní (konečný) výčet hledisek, který nelze rozšiřovat. Rozdílnost v odměňování proto nelze odůvodnit např. ani odkazem na sociálněekonomické podmínky a jim odpovídající výši nákladů na uspokojování životních potřeb v místě výkonu práce zaměstnance (tzv. vnějšími vlivy jako např. cenou práce v dané lokalitě).³⁾

Jestliže zaměstnavatel bez věcných důvodů (hledisek dle zákoníku práce) zaměstnanci stanoví či s ním sjedná mzdu za práci, která je v porovnání s ostatními zaměstnanci vykonávajícími stejnou práci nebo práci stejné hodnoty vyšší, jde ze strany zaměstnavatele o porušení právní povinnosti. Zaměstnanec, který má nižší mzdu než srovnatelný zaměstnanec, má právo domáhat se náhrady takto vzniklé škody. Výše škody se určí jako rozdíl mezi mzdou zaměstnance, který má vyšší mzdu a mzdou postiženého zaměstnance.⁴⁾ Dle Nejvyššího soudu nadto není posuzování stejné práce nebo práce stejné hodnoty omezeno na výkon práce ve stejném časovém období, tj. srovnávat se mohou i zaměstnanci působící u zaměstnavatele v různém časovém období.⁵⁾

V současné době představuje významnou překážku při domáhání se zaměstnanců rovného odměňování absence transparentnosti (neinformovanosti) v rámci zaměstnavatele co do poskytovaných výší mezd a jiných odměn na jednotlivých pozicích. Zjednodušeně řečeno, zaměstnanci neví, jak jsou odměňováni jejich kolegové, čímž jsou spory o náhradu škody značně eliminovány. To se však má do budoucna změnit, a to částečně již s účinností od 1. 6. 2025.

Na co se připravit od 1. 6. 2025

Dne 29. 4. 2025 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena pod č. 120/2025 Sb. tzv. Flexi novela zákoníku práce, která se stane účinnou již od 1. 6. 2025. Flexi novela zákoníku práce nově zaměstnavateli výslovně ukládá, že tento nesmí omezovat zaměstnance v nakládání s informacemi o výši a struktuře jeho mzdy, platu nebo odměny z dohody. Tento zákaz vychází z dosavadní judikatury i stanoviska veřejného ochránce práv, podle nichž je taková mlčenlivost v rozporu se zákoníkem práce a tudíž nevymahatelná. Ačkoli si zaměstnavatelé často byli vědomi nevymahatelnosti těchto doložek, ponechávali je v pracovních smlouvách z psychologických důvodů, aby odrazovali zaměstnance od vzájemného sdílení informací o mzdách a jiných příjmech. Nově se však bude jednat o skutkovou podstatu přestupku dle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, a sjednávání takových doložek, jakož i jiné omezování zaměstnanců v nakládání s informacemi o jejich mzdách, platech či odměnách z dohod, proto bude možné sankcionovat pokutou až do výše 400 000 Kč.

Zahrnování obdobných doložek do pracovních smluv, kolektivních smluv, mzdových výměrů či vnitřních předpisů by se tak již měli zaměstnavatelé dále vyvarovat. Současně lze doporučit, aby stávající omezení zaměstnanců v nakládání s informacemi o odměňování byla z veškerých dokumentů zaměstnavatele odstraněna, resp. aby tyto byly novelizovány / dodatkovány / nahrazeny tak, aby nezavdávaly podnět k případné kontrole ze strany inspekce práce.

Nevyhnutelné změny v roce 2026

Zakotvení popsaného zákazu mlčenlivosti o odměňování do zákoníku práce je promítnutím jednoho ze závazků dle směrnice č. 2023/970 o transparentním odměňování, kterou jsou členské státy povinny transponovat nejpozději do 7. 6. 2026. Do českého právního řádu by tak nejpozději v první polovině příštího roku mělo být zakotveno mimo jiné:

právo zaměstnanců požadovat od svých zaměstnavatelů informace o své individuální úrovni odměny a o průměrných úrovních odměňování rozdělených podle pohlaví pro kategorie zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

Zaměstnavatelé budou povinni informace poskytnoutna žádost zaměstnance, a to v písemné podobě a přiměřené lhůtě nejdéle do dvou měsíců. Budou-li obdržené informace nepřesné nebo neúplné, budou mít zaměstnanci právo požádat o dodatečná přiměřená vysvětlení a podrobnosti týkající se veškerých poskytnutých údajů a obdržet od zaměstnavatele odůvodněnou odpověď. Současně budou zaměstnavatelé povinni každoročně všechny zaměstnance informovat o jejich právu dostávat uvedené informace a o krocích, které mají zaměstnanci k uplatnění tohoto práva podniknout.

Zaměstnavatelé se tak již nebudou moci dále spoléhat na nedostatek informací zaměstnanců o odměňování srovnatelných kolegů v rámci téhož zaměstnavatele, který je dosud prakticky bránil před případnými nároky na náhradu škody ze strany těchto zaměstnanců v důsledku nerovného odměňování. Naopak sami zaměstnavatelé budou povinni zaměstnance informovat o tom, že mají na takové informace nárok a jaké kroky mají pro účely jejich získání poskytnout.

Závěr

Je evidentní, že tlak na dodržování rovného odměňování se postupně zvyšuje. Řada soudních sporů ze strany zaměstnanců již za stávající právní úpravy je toho jednoznačným důkazem. Aby těchto sporů v souvislosti s Flexi novelou zákoníku práce od 1. 6. 2025 a zejména v souvislosti s očekávanou transpozicí směrnice č. 2023/970 o transparentním odměňování nepřibývalo, je na zaměstnavatelích, aby důsledně a co nejdříve prověřily, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem jejich zaměstnancům stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Jak prokazuje četná judikatura Nejvyššího soudu, kritéria pro toto posouzení nejsou rozhodně jednoznačná. Kvalifikované posouzení ze strany odborníků na pracovní právo je tak jistě na místě.

Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o.

Naše služby se zaměřují mimo jiné též na komplexní poradenství v pracovněprávní oblasti včetně přípravy a revize pracovněprávních dokumentů.

Odkazy:

Viz § 16 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Viz § 110 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018.
Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2000 /2024.
Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 21 Cdo 3521/2023.

13. 5. 2025/by Kateřina Gottvaldová

*

Úspěch u odvolacího soudu ve sporu mezi SOCDEM a dědici JUDr. Altnera

Dlouhodobě zastupujeme Sociální demokracii v mediálně sledovaném sporu s JUDr. Zdeňkem Altnerem vedeným v současné době s jeho dědici. V rámci tohoto sporu se aktuálně podařilo dosáhnout úspěchu před odvolacím soudem, který na základě odvolání Sociální demokracie zrušil v médiích mnohokrát komentovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 vydaný v listopadu 2024. Řízení tak opět pokračuje před soudem prvního stupně.

25. 4. 2025/by Kateřina Gottvaldová

*

Smlouva o dílo – předání a převzetí díla

Předání a převzetí díla – skutečně platí, že čím podrobněji ve smlouvě popíšeme, tím lépe?

Smlouva o dílo je jednou z nejčastěji uzavíraných smluv. Zhotovitel se jí zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit za něj cenu. V praktickém životě může být předmětem smlouvy o dílo například stavba domu, rekonstrukce bytu, vytvoření počítačového programu, montáž nábytku, ale také třeba vytvoření účesu kadeřníkem, provedení uměleckého díla nebo ušití šatů. S tím souvisí i cena za dílo, která může být v hodnotě jednotek korun nebo naopak v mnoha stovkách milionů.

Způsoby uzavření smlouvy o dílo

Cílem zhotovitele obecně je provést dílo tak, aby za něj dostal od objednatele v plné výši zaplaceno, objednatel má naopak zájem na tom, aby zaplatil pouze za dílo, které je provedeno bez vad. Je přirozené, že pokud se hodnota díla bude pohybovat v nízkých částkách, nebude písemná smlouva o dílo uzavírána – tak např. při běžném využití služeb kadeřníka neočekáváme, že nám kadeřník předloží písemnou smlouvu, kde bude přesně specifikováno, jakým způsobem, kdy a za jakou cenu kadeřník úpravu účesu provede. S kadeřníkem se pouze ústně dohodneme, jak bychom si účes představovali a pak už jen doufáme, že výsledek bude odpovídat našemu přání. Pokud se tak nestane, máme omezené možnosti obrany, protože bude pravděpodobně sporné, co přesně měl kadeřník udělat – to pro nás jako zákazníka může být obtížné prokázat. Na takto nízkou míru formalismu (smlouva uzavřená ústní formou) přistupujeme proto, že riziko, že se dílo nepovede, není velké (zvláště pokud ke kadeřníkovi chodíme pravidelně) a hlavně proto, že naše vstupní finanční investice je pouze v řádech stovek či tisíců korun.

Pokud ale uzavíráme smlouvu o dílo, jejímž předmětem je dílo významně vyšší hodnoty, nepochybně se vyplatí mít smlouvu o dílo sjednánu písemně. A to nejen pokud vystupujeme v roli toho, komu je dílo dodáváno (zajímá nás termín dokončení, kvalita provedení, cena), ale i tehdy, jsme-li v postavení zhotovitele (kdy a jakým způsobem nám bude dílo zaplaceno, kdy jej bude objednatel považovat za dokončené apod.).

Provedení díla – pro obě smluvní strany klíčový okamžik

Při realizaci díla je zásadní okamžik provedení díla (dle ust. § 2604 občanského zákoníku platí, že dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno). Zhotovitel provedením díla ukončuje svou činnost a očekává, že mu za dílo bude zaplaceno (právo na zaplacení ceny vzniká provedením díla), naopak objednatel dílo přebírá, kontroluje, zda je provedeno řádně a zpravidla mu následně vzniká povinnost za dílo zaplatit. Pro obě smluvní strany se tak z hlediska plnění smlouvy o dílo jedná o podstatný moment, mj. i proto, že je často v rámci uzavřené smlouvy o dílo spojen s určitou sankcí při nedodržení sjednaného termínu – pokud zhotovitel neprovede dílo do určitého data, může mít povinnost zaplatit objednateli smluvní pokutu za zpoždění, pokud dílo odmítá převzít objednatel, může mít povinnost platit smluvní pokutu zhotoviteli naopak on.

Specifikace způsobu předání díla

Jak je uvedeno výše, je z hlediska provedení díla významný okamžik předání díla – je proto důležité ve smlouvě o dílo řádně specifikovat, jak ono předání a převzetí díla bude probíhat. Účastníci často z opatrnosti způsob předání a převzetí díla ve smlouvě o dílo upravují velmi podrobně, někdy možná až příliš. I když to totiž možná může být poněkud překvapivé, tak velmi detailní úpravou způsobu předání a převzetí díla se účastníci mohou nevědomky dostat do pozdějších značných problémů. Proč?

Občanský zákoník nestanoví, jakým způsobem má být dílo předáno. Může tak být předáno např. jednoduše fyzicky, prostřednictvím emailu nebo prostřednictvím předávacího protokolu. Smluvní strany mají v tomto ohledu volnost a mohou si dohodnout jakýkoliv způsob předání, který je objektivně možný. Dokonce si nemusí dohodnout žádný konkrétní způsob předání a převzetí s tím, že k němu dojde faktickým způsobem. Naopak si ale ve smlouvě o dílo mohou dohodnout naprosto detailní způsob předání, tj. např. dle vzorového předávacího protokolu, který musí být podepsán za účastníky smlouvy konkrétními osobami, musí mít určité náležitosti apod. Tato důsledná pečlivost může být v konečném důsledku pastí.

Striktní přístup Nejvyššího soudu k odchýlení se od sjednaného způsobu předání díla

V případě posuzování smlouvy o dílo je třeba přihlížet nejen k textu zákona, ale také k ustálené soudní praxi. Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovil v tom smyslu, že sjednat předání díla je možno jakýmkoliv myslitelným způsobem, nicméně pokud si už smluvní strany určitý konkrétní způsob předání díla ve smlouvě zvolí, pak je tento způsob předání třeba dodržet. Při nedodržení sjednaného způsobu je výsledkem to, že dílo nemůže být považováno za předané a převzaté, a tedy ani za provedené (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 542/2018, sp. zn. 23 Cdo 4979/2014, sp. zn. 32 Odo 296/2005, sp. zn. 32 Odo 2399/2012, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007 a mnoho dalších).

Nejvyšší soud dokonce zastává natolik formalistický přístup, že v případě, pokud si strany sjednají předání díla právě prostřednictvím předávacího protokolu, nelze toto protokolární předání díla nahradit; a to třeba ani tím, že si strany dílo předají pouze fakticky a obě se chovají tak, jako by dílo předané bylo – např. jej objednatel plnohodnotně užívá (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4979/2014, sp. zn. 32 Cdo 542/2018); ani v takovém případě není možno nahlížet na dílo jako na provedené. Takové závěry mohou být pro obě smluvní strany, které po celou dobu jednají tak, že dílo již bylo předáno a převzato (a provedeno), nemilým překvapením.

Co se stane, není-li sjednaný způsob předání díla dodržen?

Skutečnost, že dílo nelze považovat za předané, má zcela praktické důsledky, které mohou být pro smluvní strany, resp. zejm. jednu z nich v případě sporu až fatální. Zhotoviteli totiž po právní stránce nevznikne právo na zaplacení ceny za dílo, které fakticky dokončil, a navíc je v prodlení s plněním závazku dílo provést, což pro něho může znamenat uplatnění smluvních pokut ze strany objednatele. Zároveň se nerozběhne ani záruka, zhotovitel nemá právo na vyplacení zádržného apod. Naproti tomu, pokud je nedodržení sjednaného postupu předání způsobeno objednatelem, může se do prodlení dostat naopak on a opět jej mohou postihnout sankce za neposkytnutí řádné součinnosti zhotoviteli.

Jak možným budoucím komplikacím předcházet?

Z uvedeného vyplývá, že v případě, pokud dochází k uzavření smlouvy o dílo, je samozřejmě vhodné takovou smlouvu uzavřít písemně (nejedná-li se o relativně marginální záležitost). Zároveň s tím je ale třeba důkladně promyslet, jakým způsobem si smluvní strany dílo prokazatelně předají a jaké náležitosti takové předání musí splňovat. Je nutné při tom dbát mimořádné obezřetnosti třeba i proto, že realizace díla může trvat několik let a způsob předání a převzetí díla, který se nám při podpisu smlouvy o dílo jeví jako zcela jednoduchý, se může za několik let stát krajně problematickým.

V každém případě, ať už si předání díla dohodneme ve smlouvě o dílo jakkoliv, je nutné takto sjednaný způsob dodržet; pokud to nelze, nezbývá než s druhou stranou smlouvy raději dohodnout změnu smlouvy o dílo a způsob předání smluvně upravit. Pokud totiž některý ze stanovených požadavků nebude dodržen, může toho druhá smluvní strana využít nebo dokonce zneužít ve svůj prospěch a celý smluvní závazek v podstatě otočit (vrácení již zaplacené ceny díla, požadovat zaplacení smluvní pokuty za prodlení aj.). Bránit se takovému zneužívajícímu přístupu může být při objektivním nedodržení sjednaných požadavků na předání velmi obtížné a nelze spoléhat na to, že soudy budou automaticky takové jednání druhé smluvní strany považovat za zneužití práva či jednání proti dobrým mravům.

Za účelem předcházení budoucím problémům je vhodné smlouvu o dílo týkající se významnějšího díla vždy konzultovat s odborníkem a přizpůsobit ji tak na míru každému smluvnímu vztahu dle předmětu díla, jeho hodnoty i dle toho, kdo s námi smlouvu o dílo uzavírá jako druhá smluvní strana. Obezřetnost na začátku se nám totiž na konci může velmi vyplatit.

Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o.

Naše služby se zaměřují mimo jiné též na přípravu smluv včetně smluv o dílo v oblasti stavebnictví, duševního vlastnictví i v jiných oblastech.

28. 3. 2025/by Kateřina Gottvaldová

Presumpce neviny

In dubio pro reo

Závěr

Neváhejte nás kontaktovat