Vojtěch Blažek, advokát

Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o.

(Článek vyšel v časopisu Antitrust 2/2026, s. 47-49)

Základní pilíř tuzemské právní úpravy ochrany hospodářské soutěže – zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZOHS“) – – by se mohl v dohledné době dočkat významné novelizace. Svědčí pro to dva podané návrhy změny ZOHS, zejména pak návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (čj. ÚOHS-07668/2026/441) předložený koncem března do meziresortního připomínkového řízení[1]. Dle autora článku by pozornosti neměl uniknout ani předložený návrh poslanců Ivana Bartoše a Olgy Richterové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 5), který je na počátku projednávání ve sněmovně, a k němuž vláda přijala souhlasné stanovisko (usnesení vlády ze dne 3. prosince 2025 č. 945).

Poslanecký návrh zákona počítá mimo jiné se zavedením nového nástroje v oblasti spojování soutěžitelů, čemuž autor věnuje pozornost v předloženém článku, jakož i s novými možnostmi řešení strukturálních problémů hospodářské soutěže. Pro úplnost je vhodné dodat, že komentovaná  právní úprava  poslaneckého návrhu novely ZOHS je shodná s vládní novelou předmětného zákona, která byla předložena poslancům v minulém volebním období dne 15. 11. 2024 jako sněmovní tisk č. 853/0, k jehož projednání však nedošlo.

Call-in režim schvalování spojování soutěžitelů

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „ÚOHS“) může zasahovat v případě narušení[2] hospodářské soutěže ze strany soutěžitelů prostřednictvím zakázaných dohod, zneužití dominantního postavení či spojování soutěžitelů. Právě možné legislativní změny v oblasti kontroly spojování soutěžitelů byly v posledních letech předmětem odborné diskuze[3], jejíž závěry byly promítnuty do projednávaného návrhu zákona.

Dle platné právní úpravy platí, že spojení soutěžitelů, které naplňuje některou ze tří zákonných definic spojení vymezených v § 12 ZOHS, podléhá povolení ÚOHS pouze tehdy, jsou-li současně naplněna notifikační kritéria dle § 13 ZOHS, který obsahuje dvě samostatná kritéria vycházející z čistého obratu spojením dotčených soutěžitelů za poslední účetní období. Pojem čistý obrat je vymezen v § 14 ZOHS. Za poslední ukončené období se považuje nejbližší účetní období, jež předchází účetnímu období, v němž došlo nebo má dojít k právní či jiné skutečnosti, v jejímž důsledku dochází ke spojení soutěžitelů. Z hlediska vymezení pojmu „účetní období“ je přitom nutno vycházet z definice obsažené v § 3 odst. 2 zákona o účetnictví[4], podle níž se účetním období rozumí dvanáct nepřetržitě po sobě jdoucích měsíců. Obvykle se účetní období shoduje s kalendářním rokem, může být však určeno též hospodářským rokem, který začíná prvním dnem jiného měsíce než leden.[5]

První z notifikačních kritérií dle platné právní úpravy se týká čistého obratu dosaženého spojujícími se soutěžiteli na trhu České republiky a je naplněno tehdy, přesahuje-li celkový obrat všech spojujících se soutěžitelů částku 1,5 miliardy Kč a současně minimálně dva ze spojujících se soutěžitelů dosáhli čistého obratu přesahujícího částku 250 milionů Kč. Druhé stávající notifikační kritérium se týká jak čistého obratu na území České republiky, tak i obratu celosvětového a je naplněno tehdy, jestliže jeden z účastníků transakce dosáhl na trhu České republiky čistý obrat přesahující 1,5 miliardy Kč a současně celosvětový čistý účetní obrat dalšího ze spojujících se soutěžitelů přesahuje částku 1,5 miliardy Kč.

Spojení soutěžitelů, které nesplňuje některé z výše uvedených obratových kritérií, povolení ÚOHS nepodléhá. Současná rigidní právní úprava by se mohla dočkat změny, neboť připravovaná novela ZOHS počítá se zavedením tzv. call-in režimu, dle něhož by povolení ÚOHS měla nově podléhat i spojení soutěžitelů, která sice nesplňují aktuálně platná obratová kritéria, avšak mají potenciál narušit hospodářskou soutěž.

Call-in model schvalování spojení soutěžitelů by měl být upraven v novém ustanovení § 13a ZOHS a měl by spočívat v oprávnění ÚOHS vyzvat spojující se či již spojené soutěžitele k podání návrhu na povolení spojení v případech, kdy předmětné spojení soutěžitelů sice nesplňuje stávající obratová kritéria dle § 13 ZOHS, avšak jsou kumulativně naplněny následující podmínky:

1. je zde podezření, že by předmětné spojení mohlo mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, a to zejména tím, že v jeho důsledku vznikne nebo bude posíleno dominantní postavení spojujících se soutěžitelů nebo některého z nich;
2. celkový čistý obrat účastníků transakce za poslední ukončené účetní období na trhu České republiky přesahuje částku 1,5 miliardy Kč;
3. minimálně dva ze soutěžitelů dosáhli za poslední ukončené účetní období na trhu České republiky čistého obratu přesahujícího částku 100 milionů Kč.

Výzvu k podání návrhu na povolení spojení v call-in režimu by měl být ÚOHS oprávněn učinit v průběhu realizace spojení nebo po jeho dokončení, nejpozději však do 6 měsíců od realizace transakce. Ve výzvě k podání návrhu na povolení spojení by ÚOHS stanovil účastníkům transakce lhůty pro podání návrhu na povolení spojení, která by nemohla být kratší než 30 dní. Návrh zákona současně počítá s tím, že od doručení výzvy ÚOHS k podání návrhu na povolení spojení by platil tzv. standstill, tedy zákaz pokračovat v uskutečňování spojení, který by se aplikoval pouze v případě dosud neuskutečněných spojení. V situaci, kdy by ÚOHS vyzýval k podání návrhu na povolení spojení již realizovaného, by se zákaz předčasného uskutečňování spojení dle § 18 odst. 1 ZOHS z logiky věci neaplikoval.

Návrh zákona počítá s tím, že by spojující se soutěžitelé, kteří se účastní transakce spadající pod obratová kritéria call-in modelu, tj. celkový čistý obrat všech soutěžitelů na trhu ČR více než 1,5 miliardy Kč a minimálně 2 soutěžitelé s čistým obratem na trhu ČR přesahujícím 100 milionů Kč, mohli sami dobrovolně notifikovat ÚOHS, aby posoudil, zda by jejich spojení mohlo mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.

V případě posuzování spojení v call-in režimu by se měla aplikovat všechna pravidla pravila a postupy, která platí pro současné posuzování splnění obratových kritérií dle § 13 ZOHS, a to s jedinou výjimkou, která pramení ze samotné definice spojení podléhajících call-in režimu. Touto výjimkou je aplikace zjednodušeného řízení o povolení spojení dle § 16a ZOHS, které nebude možné použít. Důvodem je, že zjednodušené řízení se aplikuje pouze v případech, kdy zde není obava z podstatného narušení hospodářské soutěže. Navrhovaná úprava call-in režimu naopak dopadá na situace, kdy je zde podezření, že by k podstatnému narušení hospodářské soutěže mohlo dojít. 

Regulace spojení soutěžitelů prostřednictvím opatření obecné povahy

Zcela novým právním institutem, který by měl mít ÚOHS dle připravované právní úpravy k dispozici mimo jiné též pro účely regulace spojování soutěžitelů, je opatření obecné povahy. Opatření obecné povahy je specifický správní akt, který je součástí našeho právního řádu od 1. 1. 2006, kdy nabyl účinnosti současný správní řád.[6] Opatření obecné není právním předpisem ani rozhodnutím[7] a je charakterizováno tím, že jeho prostřednictvím lze ukládat konkrétní závazná pravidla obecně definovanému okruhu adresátů.

ÚOHS by nově byl oprávněn prostřednictvím opatření obecné povahy v návaznosti na výsledek sektorového šetření stanovit:

1. relevantní trh a kritéria pro spojení soutěžitelů podléhající povolení ÚOHS, je-li po provedení sektorového šetření zjištěno, že by další spojení soutěžitelů nepodléhající povolení ÚOHS dle § 13 ZOHS mohlo na určitém trhu podstatně narušit hospodářskou soutěž; nebo

1. relevantní trh, na kterém bude ÚOHS oprávněn ukládat soutěžitelům opatření k nápravě, je-li po provedení sektorového šetření zjištění, že na určitém trhu dochází k podstatnému narušení hospodářské soutěže a jeví-li se jako nepravděpodobné, že by uplatnění jiných nástrojů ÚOHS mohlo vést k jeho účinnému a trvalému odstranění.              

V obou případech by ÚOHS mohl vydat opatření obecné povahy nejdéle na dobu 3 let s možností jeho (i opakovaného) prodloužení, pokud by zákonné podmínky pro jeho vydání na příslušném trhu stále trvaly.

Prostřednictvím opatření obecné povahy by ÚOHS mohl regulovat spojení soutěžitelů v situacích, kdy po provedeném sektorovém šetření bude v závěrečné zprávě konstatováno, že případné další spojení blíže neurčených soutěžitelů, které nenaplňuje notifikační kritéria dle stávajícího § 13 ZOHS, by mohlo na příslušném trhu podstatně narušit hospodářskou soutěž. Jedná se o situaci, kdy ÚOHS bude schopen identifikovat hrozbu narušení hospodářské soutěže na konkrétním trhu, avšak nikoliv již konkrétní soutěžitele, jejichž spojením by k takovému ohrožení hospodářské soutěže došlo.  

O podstatné narušení hospodářské soutěže odůvodňující vydání opatření obecné povahy by se dle demonstrativního výčtu mohlo jednat například zejména tehdy působí-li na relevantním trhu velmi omezený počet soutěžitelů, kteří disponují značnou tržní silou, zejména v porovnání s ostatními soutěžiteli na něm působícími, existují-li na relevantním trhu právní nebo jiné významné překážky vstupu dalších soutěžitelů, existuje-li na relevantním trhu omezená možnost přechodu k jiným dodavatelům nebo odběratelům nebo tehdy existuje-li na relevantním trhu výrazná informační asymetrie mezi soutěžiteli, jejich dodavateli nebo odběrateli, anebo spotřebiteli.

Z pravomoci ÚOHS vydávat opatření obecné povahy by byly vyloučeny trhy, na kterých působí specializovaný regulátor s vlastními nástroji, a tudíž by tak mohlo docházet ke střetu pravomocí, resp. by případná duplicitní regulace mohla být kontraproduktivní. Z toho důvodu by z dosahu opatření obecné povahy vydávaných ÚOHS byly vyloučeny trhy pod dohledem Českého telekomunikačního úřadu, Energetického regulačního úřadu a České národní banky.

Proti opatření obecné povahy nelze podat odvolání či jiný opravný prostředek.[8] Jeho soulad s právními předpisy je možno posoudit v rámci přezkumného řízení, které může být zahájeno pouze z moci úřední, a to z rozhodnutí úřadu či na základě podnětu dotčeného soutěžitele. Na zahájení přezkumného řízení však soutěžitelé nemají právní nárok. Usnesení o zahájení přezkumného řízení musí být vydáno do 1 roku od účinnosti opatření. Jediným „nárokovým“ nástrojem, jehož prostřednictvím se soutěžitelé budou moci domáhat přezkoumání opatření obecné povahy vydaného ÚOHS, je návrh na jeho zrušení v rámci správního soudnictví.[9] Návrh na zrušení opatření obecné povahy správním soudem musí být podán rovněž nejpozději ve lhůtě 1 roku ode dne jeho účinnosti.[10]

Návrh novelizace vypracovaný ÚOHS

Na konci března 2026 ÚOHS předložil do meziresortního připomínkového řízení návrh novelizace ZOHS. Tento návrh je rozpracováním návrhu zákona, který ÚOHS předložil již v roce 2024, avšak v minulém volebním období nedošlo v Poslanecké sněmovně PČR k jeho projednání – viz výše zmíněný vládní návrh zákona – sněmovní tisk č. 853/0. Oproti původnímu návrhu z roku 2024 jsou nyní jednotlivé navrhované instituty podrobněji upraveny, a to na základě zpětné vazby ze strany odborné veřejnosti a se zohledněním zkušeností ze zahraničních soutěžních úřadů.[11]

I návrh ÚOHS počítá se zavedením call-in modelu prostřednictvím nového § 13a, který by měl spočívat v oprávnění ÚOHS vyzvat spojující se či již spojené soutěžitele k podání návrhu na povolení spojení v případech, kdy předmětné spojení soutěžitelů sice nesplňuje obratová kritéria dle § 13 ZOHS, avšak jsou kumulativně naplněny následující podmínky:

1. je zde podezření, že by předmětné spojení mohlo mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, zejména proto, že jím vznikne nebo bude posíleno dominantní postavení spojujících se soutěžitelů nebo některého z nich, a

1. celkový čistý obrat všech spojujících se soutěžitelů dosažený za poslední ukončené účetní období na trhu České republiky je vyšší než 2,5 miliardy Kč.

Oproti poslaneckému návrhu novely ZOHS byla v případě call-in modelu vypuštěna podmínka, dle níž minimálně dva ze soutěžitelů dosáhli za poslední ukončené účetní období na trhu České republiky čistého obratu přesahujícího částku 100 milionů Kč. Současně dochází k navýšení kritéria celkového obratu všech spojujících se soutěžitelů na území České republiky na částku 2,5 miliardy, což je vyvoláno tím, že návrh ÚOHS počítá s též navýšením stávajících obratových kritérií dle § 13 ZOHS.

Šestiměsíční lhůta od realizace transakce pro aplikaci call-in modelu, lhůta pro podání návrhu na povolení spojení v minimální délce 30 dní, tzv. standstill i možnost dobrovolné notifikace ze strany soutěžitelů jsou upraveny shodně jako v poslaneckém návrhu.

Též návrh ÚOHS upravuje zavedení opatření obecné povahy. ÚOHS by mohl opatření obecné povahy na dobu nejdéle 3 let vydat v případě, že shledá, že na šetřeném relevantním trhu dochází k dlouhodobému selhávání účinné hospodářské soutěže za účelem jejího posílení, přičemž za účelem jejího posílení by mohl uložit například tato nestrukturální opatření: povinnost poskytnout přístup k datům, rozhraním, sítím nebo jiným zařízením, povinnost zavést transparentní, nediskriminační a otevřené normy a standardy, povinnost upravit určité typy dohod nebo smluvních ujednání, povinnost zveřejňovat informace snižující informační asymetrii, povinnost stanovení požadavků na obchodní vztahy mezi soutěžiteli, povinnost účetního oddělení částí podniků nebo obchodních divizí, zákaz jednostranného zveřejňování informací, které by usnadňovaly koordinované jednání, zákaz obchodních praktik snižujících schopnost kvalifikované volby spotřebitele, či právě zákaz nebo omezení možnosti spojování soutěžitelů. 

Obdobně jako v případě poslaneckého návrhu by ÚOHS mohl vydat opatření obecné povahy nejdéle na dobu 3 let s možností jeho (i opakovaného) prodloužení při trvání zákonných podmínek pro jeho vydání.

Oproti poslaneckému návrhu nevylučuje návrh ÚOHS z pravomoci ÚOHS vydávat opatření obecné povahy trhy, na kterých působí specializovaný regulátor. ÚOHS by měl být oprávněn vydávat opatření obecné povahy na těchto trzích, nicméně byl by povinen si od příslušného regulátora vyžádat předem jeho stanovisko.

Závěr

Aktuální poslanecká novela zákona o ochraně hospodářské soutěže byla rozeslána poslancům jako sněmovní tisk 5/0 dne 6. 11. 2025 a čeká na své projednání v prvním čtení Poslaneckou sněmovnou. Nacházíme se tak na začátku legislativního procesu. Je zjevné, že původně navržené datum účinnosti novely 1. 7. 2026 dodrženo nebude.  Novela vypracovaná ÚOHS se nachází ve fázi ukončeného připomínkového řízení. Lze očekávat, že oba návrhy se mohou v průběhu legislativního procesu vzájemně inspirovat či prolínat.

Cílem obou legislativních návrhů je umožnit flexibilnější přezkum spojování soutěžitelů v těch případech, kdy nejsou naplněna stávající notifikační kritéria, a tudíž předmětná spojení nepodléhají jakékoliv kontrole ze strany ÚOHS. Zavedení call-in modelu reaguje na potřeby praxe, kdy ÚOHS v posledních 10 letech obdržel několik podnětů k přezkumu spojení soutěžitelů, která nenaplňovala stávající obratová kritéria, avšak mohla mít za následek narušení hospodářské soutěže.[12] Vzhledem k tomu, že návrh novely vypracovaný  ÚOHS na rozdíl od poslaneckého návrhu pro aplikaci call-in modelu nepožaduje, aby minimálně dva ze soutěžitelů dosáhli za poslední ukončené účetní období na trhu České republiky čistého obratu přesahujícího částku 100 milionů Kč, lze jej považovat za flexibilnější. Na druhou stranu však ÚOHS počítá s navýšením kritéria celkového obratu všech spojujících se soutěžitelů na územní České republiky na částku 2,5 miliardy. Uvědomíme-li si však, že stávající obratová kritéria byla stanovena před více než 20 lety a dle vyjádření ÚOHS narůstá počet případů, kdy se rozhoduje v tzv. zjednodušeném řízení, neboť posuzovaná spojení mají na relevantní trhy zcela zanedbatelný dopad[13], lze toto navýšení akceptovat.

Oba navrhované nové instituty v oblasti spojování soutěžitelů – call-in režim i možnost regulace prostřednictvím opatření obecné povahy lze z pohledu ochrany hospodářské soutěže hodnotit kladně. Samotná stávající obratová kritéria totiž samy o sobě nemusí vypovídat o postavení spojujících se soutěžitelů na relevantním trhu a může tak docházet k transakcím, které v důsledku nedostatečného obratu nepodléhají povolení ÚOHS, ačkoliv mohou mít potenciál hospodářskou soutěž na příslušném trhu zásadním způsobem narušit.

V případě návrhu call-in modelu stojí za povšimnutí, že kritéria výše obratu pro jeho aplikaci jsou jak v poslaneckém návrhu, tak i v návrhu vypracovaném ÚOHS upravena pouze ve vztahu k obratu na území ČR. Dle mínění autora tohoto článku se nabízí obdobně jako v případě stávajících notifikačních kritérií mít i pro call-in model upravena vedle výše tuzemského obratu i kritéria výše celosvětového obratu spojujících se soutěžitelů.   

---

[1] Diskusní příspěvek k návrhu viz. Mňuk, J., Cervanová, A., Mrózek, D. a Svoboda, M. Nová éra českého soutěžního práva: anatomie návrhu velké novely ZOHS, ANTITRUST, č. 1/2026, s. 14-25.

[2] Legislativní zkratka pro vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení hospodářské soutěže – viz návětí § 1 odst. 1 ZOHS.

[3] ÚOHS dne 10. 7. 2024 zveřejnil na svých webových stránkách oznámení o zahájení veřejné konzultace k možné revizi pravidel pro povolování spojení soutěžitelů; dostupné zde: https://uohs.gov.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/3941-verejna-konzultace-k-navrhovanym-zmenam-v-oblasti-spojovani-soutezitelu.html.

[4] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

[5] Srov. Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o výpočtu obratu pro účely kontroly spojování soutěžitelů dostupné zde: https://uohs.gov.cz/download/Legislativa/HS/SoftLaw/Oznameni_o_vypoctu_obratu.pdf.

[6] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.

[7] § 171 odst. 1 správního řádu.

[8] § 173 odst. 2 správního řádu.

[9] § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

[10] § 101b odst. 1 soudního řádu správního.

[11] https://uohs.gov.cz/cs/hospodarska-soutez/novela-zohs-2026.html.

[12]https://uohs.gov.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/3941-verejna-konzultace-k-navrhovanym-zmenam-v-oblasti-spojovani-soutezitelu.html.

[13] https://uohs.gov.cz/cs/hospodarska-soutez/novela-zohs-2026.html.

E-mailová komunikace je již řadu let běžně využívána nejen pro různá sdělení neformálního charakteru, ale také jako prostředek právního jednání. Český právní řád možnost právně jednat elektronickými prostředky výslovně připouští, přičemž e-mail může za splnění zákonných podmínek sloužit jako důkaz o existenci a obsahu právního jednání.

Základní východisko představují ustanovení § 561 a § 562 občanského zákoníku. Právní jednání učiněné elektronickými prostředky zachovává písemnou formu, pokud umožňuje zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. E-mailová zpráva tyto požadavky zpravidla splňuje, neboť obsah právního jednání je zachycen v textové podobě a odesílatel je identifikovatelný alespoň prostřednictvím e-mailové adresy a souvisejících údajů.

Spornou otázkou zůstává požadavek podpisu, a to v závislosti na výkladu vztahu mezi § 561 a § 562 občanského zákoníku. Část odborné veřejnosti dovozuje, že v případě elektronického právního jednání není podpis nezbytný, zatímco soudní praxe dosud spíše vyžaduje připojení elektronického podpisu a zdůrazňuje, že písemné právní jednání předpokládá nejen písemnost, ale i podpis jednající osoby.

E-mail bez elektronického podpisu tak může být soudem posouzen jako nedostatečný. Na druhou stranu lze pozorovat, prozatím zejména u soudů nižších stupňů, jisté ustálení přístupu spočívajícího na rovnosti forem elektronického podpisu ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů, tedy že k podepisování lze použít všechny úrovně elektronického podpisu, což znamená nejen zaručený anebo kvalifikovaný elektronický podpis, ale i elektronický podpis prostý, za který může sloužit i pouhé uvedení jména v textu e‑mailu nebo automatická patička.

Tato rovnost forem elektronického podpisu ale samozřejmě neplatí tam, kde je pro právní jednání předepsána zvláštní forma (ověřený podpis nebo veřejná listina) anebo kde zákon výslovně stanoví přísnější podmínky pro elektronický podpis (například jednání za stát ve smyslu § 5 zákona č. 297/2016 Sb.).

Z důkazního hlediska je e-mail považován za soukromou listinu v elektronické podobě. Ten, kdo se jeho obsahu před soudem dovolává, musí prokázat jeho pravost a správnost (§ 565 občanského zákoníku). Připojení elektronického podpisu má proto zásadní význam nejen pro samotnou platnost právního jednání, ale zejména pro rozložení důkazního břemene a pro hodnocení e-mailu jako důkazu v případném soudním sporu, neboť u podepsané písemnosti se předpokládá její pravost a správnost, zatímco pokud e‑mail podepsán není, domněnka pravosti a správnosti jeho obsahu nevzniká a důkazní situace je výrazně slabší (§ 566 občanského zákoníku). Protistraně často postačí rozporovat identitu odesílatele nebo autenticitu zprávy.

Je však třeba si uvědomit, že žádná domněnka pravosti se netýká samotného podpisu (s výjimkou ověřeného podpisu se pravost podpisu nepředpokládá). Je-li tedy pravost podpisu rozporována, musí ten, kdo se podpisu dovolává, prokázat jeho pravost. Nejvýznamnějším posílením e‑mailového důkazu je tak nejen připojení elektronického podpisu, ale také použití některé jeho vyšší formy, jako je zaručený elektronický podpis, nebo ještě lépe elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu. Čím vyšší úroveň podpisu, tím silnější je důkaz jak o identitě jednající osoby, tak o integritě obsahu zprávy.

Důkazní hodnota e‑mailu se se samozřejmě vždy posuzuje individuálně s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, kdy za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Soudy zpravidla přihlížejí k celkovému kontextu komunikace a zavedené praxi mezi stranami. Významná je tak i návazná e-mailová komunikace nebo související chování účastníků, ze kterých plyne souhlas, reakce nebo plnění povinností podle obsahu zprávy. Významné mohou být i metadata e‑mailu (hlavička zprávy, čas odeslání a přijetí, použitý server apod.).

Lze shrnout, že e-mail může být důkazem o existenci právního jednání, avšak jeho důkazní síla závisí na konkrétních okolnostech. Jako důkaz bude nejsilnější tehdy, je‑li podpořen elektronickým podpisem a zapadá‑li do uceleného souboru dalších důkazů potvrzujících identitu jednající osoby, obsah právního jednání a vážnost projevené vůle.

Bělina & Partners advokátní kancelář s.r.o.

Naše služby se zaměřují mimo jiné též na oblast občanského a obchodního práva včetně smluv a jiných právních jednání, jakož i na zastupování klientů ve sporech, které mohou s touto oblastí souviset.

Nová česká právní úprava kybernetické bezpečnosti implementuje požadavky stanovené na unijní úrovni směrnicí NIS 2, která byla přijata 14. prosince 2022. Samotný zákon o kybernetické bezpečnosti je účinný od 1. listopadu loňského roku. Již v průběhu přípravy tohoto zákona byla veřejnost s dopady nové právní úpravy postupně seznamována na stránkách Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Pokud jste tomuto tématu dosud nevěnovali patřičnou pozornost, doporučovali bychom Vám pro základní orientaci navštívit Portál NÚKIB, kde je k dispozici i praktická kalkulačka, pomocí které si můžete nezávazně ověřit, zda Vámi poskytované služby spadají mezi regulované služby podle kybernetického zákona a případně také do jakého režimu, tj. zda do režimu vyšších či nižších povinností. Kritéria pro určení regulovaných osob a kritéria pro stanovení příslušného režimu upravuje vyhláška o regulovaných službách.

Pro ohlášení regulované služby je zákonem stanovena lhůta 60 dnů. Většina organizací byla povinna ohlášení provést nejpozději do 31. 12. 2025 (60 dnů od účinnosti zákona o kybernetické bezpečnosti). Pokud mezi takové organizace patříte a dosud jste tak neučinili, dopouštíte se tím přestupku, za který Vám může být uložena pokuta až do výše 250 000 000 Kč, popřípadě až do 2% čistého celosvětového ročního obratu (podle toho, která z daných částek je vyšší). Nečekejte na uložení pokuty a ohlášení regulované služby proveďte co nejdříve.

Ohlášení regulované služby je prvotní povinností, na kterou pak navazují povinnosti další. Na základě ohlášení regulované služby NÚKIB vydává rozhodnutí o registraci. Od doručení tohoto rozhodnutí začne poskytovateli regulované služby plynout lhůta 30 dnů pro ohlášení kontaktních údajů osob, které jsou za danou organizaci oprávněny jednat a dalších údajů ohledně její vlastnické struktury, technických údajů týkajících se poskytované regulované služby, o jejím geografickém rozšíření a případném přeshraničním poskytování (tyto údaje je možné uvést již přímo v ohlášení regulované služby). Od doručení rozhodnutí o registraci musí poskytovatel regulované služby dále nejpozději do 1 roku začít plnit povinnost zavádět a provádět bezpečnostní opatření a hlásit kybernetické bezpečnostní incidenty. Podrobnosti týkající se obsahu a zavádění bezpečnostních opatření upravuje dle příslušné kategorie vyhláška o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu vyšších povinností a vyhláška o bezpečnostních opatřeních poskytovatele regulované služby v režimu nižších povinností.

Pokud si nevíte rady, zda se na Vás povinnosti vyplývající z výše uvedené regulace vztahují nebo jak máte tyto povinnosti dodržovat, rádi Vám s tím pomůžeme.

​Fotbalový tým Bělina & Partners se i v tomto roce zúčastnil benefičního turnaje Sue Ryder Charity Cup. Opět jsme podpořili dobrou věc a tentokrát se probojovali až do čtvrtfinále. Finále máme nadosah a popereme se o něj příští rok.

V rámci členství v mezinárodní organizaci International Practice Group jsme se zúčastnili ve dnech 15.-18.5.2025, v zastoupení JUDr. Tomáše Běliny, mezinárodní konference IPG v Neapoli.

Past conferences (ipg-online.org)