Rozhodnutí soudu o rozvodu manželství představuje pro manžele vyřešení klíčového problému – manželství zaniká. Předmětem sporu mezi manželi však často nebývá rozvod sám o sobě, ale otázky s ním související jako péče o děti a rozdělení společného majetku. Vyřešení péče o děti je otázkou primárně emocionální, rozdělení majetku pak naopak záležitostí více pragmatickou. Typickým obrazem sporu o majetek je situace, kdy se oba manželé přou o to, co komu ze společného majetku připadne. Pozornosti by však neměly uniknout ani situace opačné, kdy si manželé nechtějí ze společného jmění odnést nic, protože pokud si něco odnesou, budou to jen dluhy. Jak to tedy je s dluhy, které vznikly v průběhu trvání manželství?

Východisko představuje § 710 občanského zákoníku, dle něhož platí, že součástí společného jmění manželů (SJM) jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže:

  • se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku;
  • je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Základní pravidlo týkající se dluhů tedy je, že dluhy, které vznikly za trvání manželství, jsou společné. Občanský zákoník nicméně chrání manžela před dluhy, které by bez jeho vědomí vytvářel za trvání manželství druhý manžel, když stanoví, že dluh převzatý jedním manželem bez souhlasu druhého není součástí SJM, ledaže by se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Z toho vyplývá, že v praktické rovině problém nečiní, pokud s převzetím dluhu jedním manželem druhý manžel jednoznačně souhlasil (např. smlouvu o úvěru spolupodepsal). Takový dluh je společný a je součástí SJM. Zákon nestanoví, jakým způsobem musí druhý manžel souhlas učinit, nicméně z hlediska dokazování bude samozřejmě nejvhodnější forma písemná.

Ohledně dluhů, které byly jedním manželem převzaty bez souhlasu druhého, lze shrnout, že dluh bude součástí SJM tehdy, pokud splní tyto dvě podmínky:

  • vznikl za trvání manželství
  • převzetí závazku představuje obstarávání každodenních či běžných potřeb

K posouzení toho, zda je např. uzavření úvěrové smlouvy za účelem čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč jedním z manželů bez souhlasu druhého v režimu obstarávání každodenních či běžných potřeb, není ani tak podstatné, na co prostředky z úvěru byly čerpány, jako spíše to, zda uzavírání takových smluv bylo pravidelnou součástí fungování domácnosti. Pokud byly takové úvěry sjednávány v rámci domácnosti opakovaně a pravidelně, lze říci, že se jednalo o obstarávání každodenních či běžných potřeb rodiny a dluh bude součástí SJM, i když o něm druhý manžel vůbec nevěděl. Naopak v případě, pokud se v rámci domácnosti takové úvěry vůbec nesjednávaly a jeden z manželů takovou úvěrovou smlouvu bez vědomí druhého uzavřel, o součást SJM se jednat nebude a půjde o výlučný dluh manžela, který smlouvu uzavřel. Při tomto posouzení není v zásadě podstatné, za co konkrétně byly prostředky z úvěru následně utraceny.

V případě sporu o to, zda byl dluh převzat v rámci obstarávání každodenních či běžných potřeb rodiny, by soudy měly podrobně posoudit fungování rodiny a na takto zjištěném skutkovém základě pečlivě zvážit, zda ten který konkrétní dluh bude či nebude součástí SJM. V některých případech může být ale takové posouzení velmi komplikované, a to např. z důvodu nestandardního fungování rodiny, propojení finančních prostředků rodiny s podnikáním jednoho z manželů, obtížně zpětně dohledatelného financování rodiny apod. Nejen z těchto důvodů proto platí, že převzetí dluhu jedním manželem bez souhlasu druhého může být velmi rizikovým krokem, neboť při následném rozvodu a vypořádání SJM nemusí být do poslední chvíle jasné, zda takový dluh soud posoudí jako součást SJM nebo jako dluh, z něhož je zavázán pouze jeden z manželů.

Při uzavírání např. úvěrových smluv v rámci trvání manželství se proto postupovat nanejvýš obezřetně, a pokud manželé chtějí, aby konkrétní dluh byl součástí SJM, tak tuto vůli deklarovat jednoznačně a nejlépe písemně a pokud to naopak nechtějí, pak zvážit uplatnění režimu oddělených jmění.

Naše služby